Příběh mého uchopení fotografie

• Krok první

 Poprvé jsem fotil fotoaparátem Flexaret  v červnu  r. 1968 na zájezdu v Uzbekistánu. Následovaly první pokusy o samostatné zpracování v „černé komoře“  (koupelně).

• Krok druhý

Proběhl v letech 1984-1986, kdy jsem studoval výtvarnou fotografii na Lidové konzervatoři v Ostravě (u Bořka Sousedíka). Pár dní po poslední přednášce mě zaskočila mozková příhoda. Konzervatoř jsem dokončil až v r. 1989.

A pak jsem se toulal krajinou,  kochal se a fotil, ale bohužel velká část zůstávala v negativech, na zpracování chyběl čas.

• Krok třetí

Odchodem do důchodu (2004) jsem získal čas potřebný ke zvládnutí nové digitální technologie (počítač, skener, digitální fotoaparát). Je to moje univerzita třetího věku formou samostudia, metodou pokus – omyl.

• digitáláně jsem začal fotit v r. 2005 malým foťákem Kodak CX 7525
• později zrcadlovkou Canon 400D, Canon 600D

• Krok čtvrtý

Digitální fotografie svou podstatou umožňuje nepřeberné možnosti úprav, To přímo vybízí k tomu, aby se člověk pokoušel fotografii upravit tak, aby vyjádřil své pocity a nálady.

Dostal jsem chuť vyzkoušet něco nového a to upravit fotografii do formy obrazu, náznaku, jako fotografická imprese. Chuť zlomit zažitou představu, že fotografie je co nejvěrnější záznam skutečnosti s dokonalou ostrostí a věrným podáním barev.

Tím jsem žil v r. 2014 a metodou pokus – omyl jsem zkoušel upravit fotografie, viz výstava Iluze a sny - fotky jsou zde